V pátek 6. srpna skončila zatím nejrozsáhlejší doručovací akce. Během tří dnů jsme podpořili 8 dívek.
V sídle Charity jsme se sešli již v úterý 27. července, nicméně na následující den připadal velký svátek – výročí vyhlášení nezávislého Peru. Takže bylo jasné, že opět využijeme můj dům jako překladiště a do terénu se vydáme až ve čtvrtek. Tentokrát na nás nicméně čekalo tolik věcí, že jsme za účelem jejich transportu museli najmout hned dva mototaxíky.
Z této hromady jsme v pátek vybrali podporu pro první tři dívky a vydali se do jejich domů. Stačil nám sice už jen jeden mototaxík, ale nohy jsme měli položené na konzervách s mlékem a několik tašek jsme museli držet na klíně:
Nejprve jsme jeli za Líou, která nás stejně jako Keyla nedávno požádala o základní potraviny:
Jako další přišla na řadu Gretty. Ta ale bohužel zrovna nebyla doma, tudíž zásilku přebrala její rodina:
A na samotný závěr jsme si nechali Meritzu:
Aktualizace 30. července
Dnes v odpoledních hodinách jsme se poprvé vypravili do tzv. zóny „baja de Belén“. Tvoří ji celkem 11 sektorů a je opravdu velice chudá.
Drtivá většina zdejších domů je postavena ze dřeva. Jelikož jde o záplavovou oblast, musí být umístěny na relativně vysokých kůlech.
Právě v této zóně žijí dvě dívky, které byly nedávno zařazeny do projektu AMMERE. Jedna z nich aktuálně potřebuje především jídlo.
Ta druhá pak školní potřeby – tužky, papíry etc. Ty jsme museli nakoupit po cestě.
Podle původního plánu měla tato doručovací akce pokračovat zítra, ale vzhledem k určitým nepředvídatelným okolnostem tomu tak bude až příští týden. Takže další aktualizace bude následovat o něco později než jsem si myslel.
Aktualizace 6. srpna
V pátek 6. srpna jsme přivezli podporu posledním třem dívkám z této „várky“. Všechy již dobře známe, takže to probíhalo jako po másle.
Tentokrát jsme se se v jednotlivých domech příliš nezdržovali, protože již bylo pozdní odpoledne a mj. nás čekala i cesta za Angie, které žije na relativně vzdáleném místě.
Než jsme k ní dojeli, na Iquitos již padl soumrak a bylo tak nutné fotit při umělém osvětlení.
Nakonec jsem se dostal domů až kolem 19 hodin, ale s dobrým pocitem. Během celkem tří dní se nám podařilo doručit zásilky osmi budoucím i stávajícím maminkám, což je prozatimní rekord.