27. srpna 2024
Příběhy pomoci
Přinášíme příběh Sárinky z projektu Péče o nezletilé matky s omezenými ekonomickými prostředky (AMMERE).
„Já a moje rodina jsme žili ve vesnici mé babičky z otcovy strany, San Roque. Jednoho dne byl můj otec zasažen zbloudilou kulkou, což ho upoutalo na lůžko, a dodnes nemůže pracovat. Žije se svou matkou a ona se o něj stará. Moje matka, starší bratr, kterému je 18 let, mladší bratr, kterému je 9 let, a já, které je 14 let, jsme přišli žít do Iquitos, do malého domku, který měla moje babička z matčiny strany, aby moje matka mohla pracovat a živit nás. Dům se nacházel na okraji města v místě, kde řeka zaplavovala celou oblast. Byl to malý domek z rustikálního materiálu, prken a jako střechu měl vlnitý plech. Několik měsíců po příchodu sem babička těžce onemocněla a byla hospitalizována, takže matka spala u ní. Můj starší bratr musel často v noci pracovat a v domě nespal a já s mladším bratrem jsme zůstali sami. Jeden starší chlapec byl na návštěvě u své tety, která bydlela nedaleko mého domu, a jednou jsem byla sama, protože můj mladší bratr chodil do školy, a ten chlapec si se mnou přišel popovídat a pozval mě na limonádu, a pak už si nic nepamatuji.
Když jsem se probudila, uvědomila jsem si, že mě znásilnil, a dostala jsem strach. Matce jsem nic neřekla. Po několika měsících si matka všimla, že jsem těhotná, protože mi rostlo břicho, a vzala mě do lékařského centra, kde jí řekli, že jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství. A tehdy jsem jí řekla, co se mi stalo. Bylo to pro mě smutné a nechtěla jsem nic dělat ani studovat, ale moji učitelé mi pomohli, abych pokračovala a nepřišla o studium. V patnácti letech se mi narodila holčička, kterou jsem ze začátku nechtěla přijmout, ale postupně jsem se o ni s pomocí maminky začala starat a měla ji víc ráda. Letos jsem ve druhém ročníku střední školy a díky pomoci ředitelky můžu do školy chodit s dcerou, protože ji nemám s kým nechat, protože moje matka pracuje do pěti odpoledne. Můj mladší bratr se dopoledne učí a odpoledne chodí se mnou do školy, aby mohl zůstat s dcerou na chodbách a já se mohla věnovat výuce.“
Použitá fotografie pochází z Iquitos a je pouze ilustrační povahy. Identitu klientek nezveřejňujeme.
Více o projektu AMMERE a možnost podpory