1/ První dny v terénu
22. dubna 2021 Zápisky z Iquitos

1/ První dny v terénu

Neděle 19. 4. 2021Cesta, karanténa a první zkušenosti s prací v terénu. Kolik času zabere najít v Iquitos konkrétní osoby? A jak náročné je dostat se do některých domů?

Do peruánského Iquitos jsem vyrazil v sobotu 20. března. Projekt měl původně začít o několik měsíců dřív, ale vzhledem k pandemii COVID-19 to nebylo možné. Zvolil jsem stejnou trasu, jako když jsem do Peru letěl poprvé s Pablem Chacónem Gilem, tedy Praha – Amsterdam – Lima – Iquitos.

Po příletu do posledního jmenovaného města mě čekala povinná karanténa. Ta se navíc o několik dní protáhla v důsledku toho, že měla končit během velikonočních svátků, pro které ovšem Peru vyhlásilo přísná opatření platná pro všechny bez rozdílu.

Svůj pronajatý dům jsem tudíž poprvé mohl opustit až v pondělí 5. dubna.  Během nadcházejících dní jsem se ohlásil na místní Charitě a mj. dostal za úkol přeložit a nastudovat si vybrané peruánské zákony, jejichž znalost je důležitá pro moji činnost. V dalším týdnu jsem s Charitou Iquitos podepsal smlouvu o spolupráci a společně s promotérem poprvé vyrazil do terénu, abych osobně poznal vybrané kandidátky na zařazení do projektu.

Zde je třeba poznamenat, že najít v Iquitos konkrétní osobu může trvat i několik dní. Obvykle sice víte, kde přibližně by dotyčný člověk měl bydlet, avšak to rozhodně neznamená, že tam skutečně bude. Hned naše první výprava do čtvrti San Juan Bautista (ve čtvrtek 15. dubna) tak skončila neúspěchem a návštěvu bylo nutné přesunout na neurčito.

Další cesta do terénu již dopadla lépe. Postupně jsme zavítali do třech domů, kde jsme mluvili s maminkami i jejich příbuznými. Naším hlavním úkolem bylo ověřit současnou ekonomickou situaci rodiny a její potřeby: zatím jde nejčastěji o věci jako plenky, vlhčené ubrousky, léky a základní potraviny (mléko, cukr atd.).

Střípky a zajímavostiZona de pobreza San Juan 3

  • to, že ve světě probíhá něco jako pandemie, jsem naplno zaregistroval až na letišti v Limě, kde platí nesrovnatelně tvrdší pravidla než v Praze či Amsterdamu.
  • zajít si v Iquitos do obchodu či restaurace momentálně není žádný problém. Pokud ale plánujete větší nákupy na více místech, mohou vám během jednoho odpoledne klidně pětkrát měřit teplotu… a budete opravdu důkladně vydezinfikovaní.
  • mnoho chudých rodin žije v domě na kůlech, kam jsem napoprvé zbaběle nechal jít jen promotéra. Nejenže na prknech tvořících lávky se vyšším lidem opravdu špatně udržuje rovnováha, ale navíc mě můj dobrý kamarád z Iquitos varoval, že se často lámou.
  • řidiči mototaxíků (v podstatě jediný použitelný dopravní prostředek v Iquitos) jen málokdy přesně znají cílovou adresu. V konečném důsledku nemusí být úplně jednoduché ani najít vlastní dům.
  • na začátku karantény jsem nedělal téměř nic jiného, než řešil připojení k internetu. Výpadky jsou v podstatě během každého silnějšího deště (naštěstí obvykle prší v noci).