Ve středu 30. června jsme se vydali do terénu tak pozdě, že jsme poprvé doručovali podporu za tmy. A rozhodně to nebylo nezajímavé…
Úvodem třeba konstatovat, že tato akce nebyla zrovna plánovaná. Původně jsme se měli v 15 hodin potkat v sídle Charity a následně vyrazit doručovat. Vlivem různých faktorů jsme se však sešli až o hodinu později a navíc zjistili, že na nás čeká spousta věcí, které je třeba roztřídit.
Nakonec jsme vyjížděli v cca 17:30, což už je relativně pozdě a bylo tak jasné, že za světla to nemůžeme stihnout. Nejprve jsme zamířili do domu, v němž žije Meritza. Ta se svého času stala historicky první maminkou, která obdržela pomoc v rámci projektu AMMERE.
Následovala cesta do San Juan, kde jsme vzhledem ke špatnému stavu místních komunikací museli vystoupit z mototaxi a chvíli šlapat po svých. Díky tomu jsme si však mohli lépe vychutnat atmosféru večerního Iquitos.
Mnohá jinak všední místa v tuto denní dobu působí vpravdě magickým dojmem. Ukázkovým příkladem může být následující „zlatá ulička“ (fotografii jsem nijak dodatečně neupravoval):
Právě v ní bydlí druhá dívka, které jsme vezli podporu – Gretty. Do projektu byla zařazena teprve nedávno a měla z toho velkou radost.
Po předání potravin, plenek, vlhčených ubrousků atd. nám již nic nebránilo v návratu do Belénu, tedy naší (= mé a promotéra AMMERE) domovské čtvrti.